Frost - Iron 22 /1. část

20. listopadu 2013 v 21:52 | Ann |  Frost - Iron (slash)
(Všechny Vás prosím aby jste nademnou přimhouřili očka. Navíc tuhle kapitolu musím rozdělit na dvě části. Prý moc znaků... nvm no
BETA znovu Eris)
"Co?"
"Ptám se, zda-li si zamilován do mého bratra."
"Uhm, není to tvůj bratr."
"Odpověz na mou otázku."
"Ne, tvého bratra nemiluju."
Thor se na Tonyho podívá. "Ale ty a Loki… vypadalo to..."
"Jo, ty se ptáš na Lokiho... Už za ním můžu?"
"Možná."
"Jak možná?"
"Odpověz na mou otázku."
Tony povzdechne. Nikdy neuměl o těchto věcech mluvit. Nikdy to nepotřeboval.
Navíc si není jistý, co k Lokimu cítí. A rozhodně to nechce řešit s Thorem.
"Proč se mne na to ptáš?"
"Zajímá mě to."
"Ale to je moje věc… Tak, můžu za ním?"
Thor není s Tonyho odpovědí spokojen, ale pro nyní to nechá plavat.
Přikývne. "Matka s tím souhlasila. Občas si potřebuje odpočinout a tak povolila, aby Lokiho mohli navštívit i ostatní. Odvedu tě k němu."
Tony přikývne a opatrně vstává z postele.Sice jej ještě bolí tělo, ale ke svému překvapení zjišťuje, že se udrží na nohou. Thor mu dá prostor, aby se mohl převléknout a poté jej odvede do Lokiho pokoje.


Tony se zastaví na chodbě před Lokiho dveřmi a koukne na Thora.
"Nepůjdeš tam se mnou, že ne?"
"Měl jsem to v plánu. Vadí ti to?"
"Trochu."
"Proč?"
"Prostě nechci aby..."
"Už jsem viděl jak pro Lokiho roníš slzy."
"Ale-"
"Nemyslím si, že by jsi tam měl chodit sám," přerušil ho taktně.
Tony povzdechne a přikývne. Vejdou s Thorem do pokoje a Thor zavře dveře.

Jakmile Tony pohlédne na Lokiho, stáhne se mu žaludek. Zbledne, všechny svaly v těle se mu stáhnou v křeči.Nemá daleko k slzám, ale dokáže se ovládnout.
Pomalu jde k Lokiho posteli a sedne si vedle na židli.
Thor ho sleduje, a když si všimne Tonyho výrazu, který se na venek téměř nezměnil, krom toho, že trochu zblednul, usoudí, že ho tedy může nechat s Lokim o samotě a odejde.

Tonymu se trochu uleví, když je Thor pryč. Podívá se na Lokiho, který nehybně leží.
Jeho kůže je bledší než kdy předtím, oči zavřené, rty téměř bez barvy.
Tony musí značnou chvíli zírat na jeho hrudník, aby zjistil, jestli vůbec dýchá.

Ano dýchá, ale jeho hrudník se zvedá pouze nepatrně a nepravidelně.
Sotva to lze postřehnout. Tony k němu natáhne ruku a dotkne se té jeho.
Okamžitě ale ucukne. Bože, Loki je tak strašně ledový.
Kdyby se u něj alespoň občas neprojevily náznaky dýchání, Tony by si byl jistý, že je Loki mrtev.

"Bože Loki," zašeptá tiše a na chvíli odvrátí pohled. Nedokáže se dívat na to, jak je bezmocný, nehybný a mimo sebe. Ale zároveň ho potřebuje vidět. Chce se ho dotknout. Zatřást jím, probudit ho. Opět pláče. Tony znovu nedokázal zastavit své slzy.
Podívá se zpět na Lokiho a pohladí ho po vlasech. Možná, kdybych něco udělal jinak...

"Ty idiote, proč? Proč si mu lezl do hlavy?!" Mumlá, jakoby ho mohl slyšet.
Po tvářích mu stále tečou proudy slz.

"Podívej se na sebe, teď tady jen ležíš a ani o tom nevíš!" Tony se začíná třást. "To mě tady hodláš nechat?! V klidu si umřeš?! Zničíš mi život, vlezeš mi do hlavy, donutíš mě kvůli tobě brečet! Slyšíš?! Jo břečím! Kvůli tobě! A ty tady jen tak v klidu ležíš!! Nenávidím tě!!!"

V Tonym se to všechno pere.
Bolest, která mu proudí srdcem a ničí ho.
Nenávist, šílená nenávist sám k sobě, že nic neudělal, že tohle dopustil.
Vyčítá si, že Lokiho prostě nevzal a neodnesl. V tu chvíli se maličko pousměje.
Loki by mu něco takového stejně nedovolil. A i kdyby ano, tak by ho Loki potom pořádně seřval. Kéž by, kéž by ho seřval. Tak moc by chtěl slyšet jeho hlas, byť rozčílený, ale živý. Také má strach z toho, že ho ztratí. Zvládl by to, srovnal by se s tím, že o Lokiho přijde.
Ale kdyby mu to on řekl. Kdyby mu do očí řekl, že o něj nestojí, že byl jen zpříjemněním dlouhé chvíle. Ano, tohle by zkousnul. A kdyby, v tom lepším případě, řekl, že k němu něco cítí, ale, že je to beznadějné protože on je nesmrtelný bůh a Tony je jen ubohý smrtelník. Bože, ani to by nebylo tak strašné jako tohle.

Tony pevně uchopí Lokiho ruku. Ani se nesnaží zastavit příliv svých slz. "Miluji tě," šeptne tiše.Tony sice nikdy přesně nevěděl, co milovat někoho obnáší, ale teď si je absolutně jistý tím, co cítí.


Po nějakém čase si zvykne, že Loki jen leží. Ne nedá se říct, že by si zvyknul… Možná smířil? Ale ani to není ten správný výraz.
Spíš vzal na vědomí, že tohle je současná situace a jemu nezbývá nic jiného, než to pro teď respektovat a být rád za to, že u Lokiho může alespoň být.
Pochody svých emocí již dostal pod kontrolu a na čas zastavil i svůj pláč. Ne, že by chtěl, ale musel, protože ho už značně bolely oči.
Teď jen sedí u Lokiho postele. Oči má zarudlé od pláče a drží Lokiho za ruku. Občas jej po ní pohladí. Povzdechne. Kdyby alespoň nebyl tak studený.


Večer se otevřou dveře do Lokiho pokoje. Vejde jakási žena. Je starší, ale krásná. Vznešená a zdánlivě klidná.
Když na ní Tony pohlédne blíže, zjistí, že má ve tváři nešťastný, starostlivý výraz a oči také mírně poznamenané slzami.

Je mu jasné kdo to je, ale neví, jak by se měl zachovat. No, do místnosti vešla žena tak by se mohl alespoň postavit. Když se zvedá, Lokiho matka na něj pohlédne.
"Seďte," pronese tiše, ale přesto z ní má Tony takový respekt, že si okamžitě dřepne zpátky na zadek.

"Vy jste ten smrtelník, že?"

Tony přikývne a pustí Lokiho ruku. Přijde mu nevhodné ho nyní držet. Frigga si Tonyho prohlédne a posadí se do křesla.
"Um, mám... mám odejít?" zeptá se Tony nejistě.
"Nemusíte odcházet kvůli mé přítomnosti"
"N-echci Vám překážet nebo rušit."
"Jak mne můžete rušit? S Lokim si nyní příliš dobře nepromluvím," pronese nešťastně

Tony má rázem pocit, že provedl něco strašného. "Omlouvám se…"
"Nemáte se zač omlouvat," podívá se na jeho tvář. "Pláčete pro mého syna?"
"Trochu..." připustí Tony, ale jen proto, že je to na něm více než patrné.

"Vám na něm záleží, že?"
Tony neodpoví
"Chápu, Thor říkal, že ohledně těchto věcí nejste příliš sdílný."
"Omlouvám se, já..." neví, jak pokračovat.
"Již jsem Vám říkala, že se nemáte zač omlouvat. Vlastně jsem Vám přišla poděkovat."
"Poděkovat…?"
"Ano, za to, že jste Lokiho zachránil."

Tony ztěžka polkne. "Moc se mi to nepovedlo.."
"Nikdo jiný, snad kromě Thora by to pro něj neudělal."
Tony se podívá na Lokiho a pak zpět na ní. "Ale.."
Nenechá ho domluvit. "Nemůžete si vyčítat jeho stav, nebýt Vás, nebyla by ani naděje, že by mohl Loki žít. Udělal jste více, než si myslíte.
Nasadit svůj život pro někoho, kdo Vám chtěl vzít ten Váš. Jsem Vám velmi vděčná." S těmito slovy se zvedne a odejde.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veru Veru | Web | 30. listopadu 2013 v 0:49 | Reagovat

Jááááh, Loki, ty zabedněnče, koukej otevřít kukadla a dát Starkovi vélkýho hubana, nebo si mě nepřej! :-D

2 Ann Ann | 30. listopadu 2013 v 22:19 | Reagovat

[1]: kééž by co? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama